Medvědi-357.oddíl

 Farao              

D                                       G                           D

1. Jen žhavý písek,žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

 G                   D  

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil.

G     C     G    D 

Ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál,

                                                               Hmi  A        D

nad karabáčem velekněz a nade všemi král.

D                                       G           A   D  

2. Říkali mu FARAO a byl tak vysoko,že nevrhal ani stín,

 G        A    D   

zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá těla otrokyň.

Říkali mu FARAO a ten když rukou hnul,

 G        A        D 

duněly bubny k obřadům,

G         A     D 

tančily kněžky, hlavy padaly,to aby nepad jeho trůn.

D                                    A

REF. Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád,

A    D  

nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád.

3. Říkali mu FARAO a musel všechno mít,

to víme z dávných knih,

jeho vojska by nikdo nepřehlíd,

kdyby šel týden kolem nich.

Říkali mu FARAO a z knížat pozemských

ten nejmocnější byl,

až jeden člověk hlavu zdvih a jeho vůli se postavil.

Říkali mu MOJŽÍŠ a měl tu výhodu,

že se nebál o svou moc,

svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc.

REF. Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád,

nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád.

4. Říkali mu MOJŽÍŠ, a jako lodivod

vedl k moři národ svůj,

za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal: „Stůj!“

       Co udělal MOJŽÍŠ? Holí udeřil, za ním se zdvihl mocný val,

       na jednom břehu Mojžíš byl a na druhém zuřil král.

REF. Svůj trůn měl Farao rád ...

5. Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil.

Ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál,

kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?