Lichopytníci
Lichopytníci
Kůň domácí
Byl získán zdomácněním divokého koně , který žil v Evropě a v Asii . Nejprve se ho užívalo k jízdě , později také k tahu . Dlouho byl hlavním dopravním prostředkem . I dnes , v době moderní dopravy vlakem , autem a letadlem se koně dosud užívá v dopravě ( kočáry ) i v zemědělství nebo k závodům ( dostihy ) . Kůň má bystré smysly , zejména sluch a čich , výborný je i zrak . Protáhlá hlava spočívá na štíhlé , ze stran smáčklém 
krku . Velké chřípí je vlhké , pysky jsou pohyblivé . Chrup je úplný a dokonale přizpůsobený rostlinné potravě . Mezi špičáky a stoličkami je mezera , do níž se vkládí udidlo . Uzdou lze koně snadno ovládat . Kůň má vysoké a štíhlé nohy , dokonale přizpůsobené vytrvalému běhu . Před milióny let měli předkové koně , velcí jako lišky , nohy pětiprsté . Dnešní kůň má prst jediný . Poslední jeho článek je na konci rozšířený a zakončený kopytem . 
Kůň našlapuje na špičku tohoto prstu , chráněnou před poškozením na dlážděných a štěrkovaných cestách podkovou . Ocas koně je krátky a porostlí dlouhými žíněmi , na krku je dlouhá hříva . Někdy bývají dolní části noh porostlé delšími chlupy , takzvanými rousy . Jinak je klže kryta jen krátkou , přiléhavou srstí . Její barva bývá různá .-Kůň je býložravec , ale nepřežvykuje . Má poměrně malý a jednoduchý žaludek , střevo však poměrně dlouhé jako všichni býložravci . Samci koně , zvaní hřebci , bývají statnější než samice , kobyly . Mláďata jsou hříbata . Kromě síly poskytuje kůň člověku maso , tuk , kůži a žíně . Chov koně vyžaduje velkou péči . Stáj musí být prostorná , světlá , čistá a suchá , píce vydatná ( seno a oves ) a voda čerstvá . Srst se musí pečlivě a pravidelně kartáčovat , kopyta ošetřovat . Tak jako s jinými zvířaty , tak i s koněm se musí zacházet vlídně , neboť jinak je lekavý a jankovitý , kope a kouše . 
Osel domácí
- se velmi podobá koni , je však menší . Má dlouhé ušní boltce a dlouhý ocas s žíněmi . Je houževnatý a nenáročný . V horských oblastech jižních zemí je nenahraditelným pomocníkem člověka . Ještě houževnatější jsou kříženci osla a koně . Potomkem křebce a oslice je mezek , potomkem osla a kobyly je mul . 
Osel
Z cizokrajných jednoprstých lichokopytníků jsou nejznámější zebry .
Zebra
Žije na afrických stepích . Často se s nimi setkáme v zoologických zahradách , ve zvěřincích a cirkusech . 
Velcí lichokopytníci - kůň , osel , mul , mezek a zebra mají na nohách jen jeden prst , chráněný na špičce kopytem . Tvoří společnou skupinu lichokopytníků koňovitých .
Nosorožci
Mají šedou tlustou kůži, většinou velmi řídce porost10u jednotlivými chlupy. Silný roh nebo rohy na klenutých nosních kostech tvoří tuhé štětiny, které vzájemně srostly. Na nohách mají po třech prstech. Nosorožci žijí jako samotáři. Mají špatný zrak a řídí se především sluchem a čichem. Přes svou vysokou hmotnost jsou rychlými zvířaty. Potravou nosorožců je tráva a mladé výhony keřů a stromů. Nosorožci patří dnes mezi nejohroženější zvířata na světě, a to jak oba africké druhy, tak tři druhy z jižní Asie. 
